Martiena naplňoval prazvláštní pocit. Magický kalkulus, který mu nejvyšší thaumaturg Marciel Dahlia zadal jako jeho poslední zkoušku, prováděl s jistotou, jakoby ty formule již někdy dříve sesílal. Již proběhla třicátá sedmá minuta zkoušky a mudrcové Martienovo počínání již chtěli přerušit, ale Dahlia je zarazil svým přísným pohledem, který v zápětí vystřídal úsměv hodný kočky Šklíby. „Našel jsem ho...“ zamumlal si Dahlia pod vousem.
Martien se prudkým pohybem přikrčil a položil dlaň na zem. V tu chvíli se ocitl v naprosté tmě a tichu. Chvíli čekal, pak vstal. Chtěl se dovolat mudrců a Dahlii, ale když promluvil, neslyšel svůj hlas. Instinktivně dal ruku na své hrdlo, pusu, obličej..., ale nedokázal nic nahmatat, nedokázal nic pocítit. „Uklidni se Martiene, jsi v naprostém pořádku, kouzlo proběhlo tak jak mělo,“ ozval se Dahliův hlas v jeho hlavě. „Právě jsi přemístil své tělo do země stínů. Ztráta smyslů je jen vedlejší efekt, který za chvíli odezní, ale rovnou ti říkám, že si na to asi nikdy nezvykneš,“ pokračoval Dahlia. Opravdu se Martienovi za pár okamžiků smysly vrátily. Jakmile se rozkoukal, poznal, že se nachází v identické oválné místnosti, ve které skládal zkoušku, akorát bez mudrců. „Dahlio! Vysvětlete mi, co se tu děje. Jsme v zemi stínů? Do té se přeci nedá fyzicky dostat! Co jsem to seslal za kouzlo?“ dožadoval se Martien odpovědí. „Posaď se Martiene,“ kynul Dahlia k židlím, kde seděla komise mrduců, „vše ti vysvětlím.“
„Určitě jsi zaslechl legendy o Strážcích, že?“ začal Dahlia a Martien přikyvoval. „Nejsou to legendy, Martiene. V jednu chvíli, v jeden čas existuje pouze jeden Strážce a ten jako jediný má schopnost přemisťovat sebe a ostatní mezi zemí stínu a naším světem. Než jsem přisel o moc, byl jsem již osmým Strážcem a ty, Martiene, jsi právě dokázal, že jsi mým nástupcem,“ pronesl vážným tónem Dahlia. Martien jen nevěřícně zíral. „Historie Strážců je bohatá a pomůže ti odhalit, kam až sahají tvé schopnosti, nicméně o tom můžeme pohovořit, až bude povšem, až bude více času. To co je teď důležité, je fakt, že můj předchůdce, můj učitel nás všechny zradil a dovolil stínu volně se promenádovat po našem světě. Nevím, co tím získal, ale rovnováha mezi našimi dvěma světy ještě nikdy nebyla takto porušena,“ Dahlia zarmouceně vypráví a pokládá na stůl před nimi knihu.
Martien v ní ihned poznává svého vlastního Průvodce labyrintem magie. „Nicméně s tebou se karta obrací! Ty teď dokončíš plán, který jsem já započal. Určitě sis všimnul, že místnost, ve které v tomto okamžiku sedíme, je stejná jako ta, ve které jsi před chvilkou skládal svou poslední zkoušku, a to není vše, pod námi se rozkládá FIT v celé své stínové kráse. Stálo mě to každou unci mé dřívější moci, abych tu stínový FIT vyčaroval, ale můj plán a nutnost situace si to vyžadovali. Najdeš tu vše, co na FITu lze najít, kromě jeho obyvatel, kromě nás dvou tu není živoucí bytosti,“ Dahlia popisoval situaci. „Teď přícházíš na řadu ty, musíš jít a získat mojí hůl Strážců, ta je klíčem. Musel jsem ji tu zanechat, aby stínový FIT skrývala před nepřítelem. Jakmile ji budeš mít, řeknu ti co dál. Vem si s sebou Průvodce, pomůže ti hůl najít. Já sám, bohužel, tě následovat nemohu. Promiň mi, ale víc už ti říci nestihnu, došel nám čas,“ jakmile to Dahlia dořekl, zmizel. Martien byl jako zakletý, on že má být velkým Strážcem? On že má navrátit rovnováhu obou světů? Připadal si jak v nějakém divném příběhu...